SEBEPÉČE – UŽITEČNÝ NÁSTROJ NA CESTĚ ZA KARIÉROU.

Dana Hlaváčková se sebepéči věnuje už mnoho let. Stará se třeba o záchranáře, kteří pracují pod obrovským stresem.  Setkat se s ní můžete na Mentoringovém dni 30.března v rámci konference Equal Pay Day. https://www.equalpayday.cz/mentors/dana-hlavackova/

Všechny informace najdete na www.mentorky.cz. My vám teď s touto zajímavou ženou přinášíme následující rozhovor. 

Jak se stalo, že jste se jako lékařka záchranné služby začala věnovat problematice vlivu sebepéče na kariérní a profesionální život?

Mou základní profesí je medicína, jsem především lékařkou, ale můj profesionální život se odehrával snad na všech úrovních řízení a managementu ve zdravotnictví. Od sekundární lékařky po primářku oddělení, přes ředitelku okresní záchranné služby, náměstkyni krajské záchranky až k postu ředitelky odboru na ministerstvu zdravotnictví. To vše jako správně našlápnutá kariéra až do chvíle, než jsem zjistila, že i přes všechny úspěchy v práci a spoustu dalších aktivit v soukromém životě, mi stejně dochází energie, esprit a chuť pokračovat stejnou cestou. A tak jsem se začala zajímat o to, jak a proč k tomuto mému rozpoložení došlo. Viděla jsem kolem sebe spoustu žen (nejenom), velmi úspěšných, o sebe pečujících, stále se vzdělávajících, které se po určité době dostávaly do stejné životní nerovnováhy jako já.  Studiem sociologie, politologie a psychologie jsem zkoumala společenské příčiny, odhalila jsem skutečně spoustu souvislostí, ale nakonec mne jako blesk z čistého nebe oslovilo setkání s RNDr. Květou Paluskovou, úžasnou dámou, která do Čech přinesla novou biodynamickou metodu bodyterapie. Prostřednictvím dalšího vzdělávání, výcviku a praktické aplikace metod tohoto psychoterapeutického směru jsem objevila nový rozměr přístupu k sebepéči na cestě k budování kariéry. 

Většina žen – manažerek nebo podnikatelek považuje za samozřejmé, že o sebe musí pečovat, musí pracovat na svém celkovém zjevu. Čím je biodynamická metoda sebepéče jiná?

Všechny aktivity určené k péči o psychické a fyzické zdraví by měly u každého být vybírány a aplikovány individuálně. Každá žena, která si buduje kariéru, má možnost nejenom poslouchat svou hlavu/rozum (musím cvičit, musím se namalovat, musím na jógu, musím na manikúru….).  Může se ale také „nacítit“ do vlastního těla a začít znovu vnímat jeho skutečné požadavky, odžité i neodžité a nevybité emoce (smutek, vztek, naštvanost, rozladění, ale také radost, lásku, okouzlení….), které se projevují uvnitř těla a to, jak na ně tělo reaguje. Teprve tehdy, když znovu začneme poslouchat své vlastní tělo a vyhovíme jeho potřebám (mohu plakat, mohu se bláznivě smát, chci tančit jen tak po ránu, chci kreslit….), a ve vhodný čas  jim vyhovíme, teprve pak dosáhneme ideální úrovně sebepéče a harmonie ve svém životě. Správný a komplexní způsob sebepéče při budování kariéry je tedy neustálé vyvážené rozhodování mezi „musím“ – „chci“ – „mohu“. 
 
Jaké jsou Vaše zkušenosti s touto metodou sebepéče?

Vlastní modifikace bodyterapie jsem začala aplikovat v péči o záchranáře a jejich blízké, konkrétně u Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. Díky pochopení managementu záchranky, který v rámci firemní kultury rozvíjí péči o své zaměstnance, mám možnost již více než deset let sledovat výsledky tohoto způsobu sebepéče. Tato metoda, kombinovaná s některými dalšími alternativními přístupy ke zdraví, pomáhá  řešit následky posttraumatické stresové poruchy, předcházet syndromu vyhoření, snižovat nebo úplně vysadit léky proti úzkostí a depresi, nebo odstranit některé psychosomatické poruchy (ekzém, lupénka, bolestivé symptomy, srdeční, dýchací nebo trávicí potíže apod.)

Myslíte si, že profese záchranáře a manažerky nebo podnikatelky jsou si do značné míry podobné, a že Vámi aplikovaná metoda se hodí k rozvoji sebepéče i u zmíněných žen?

Biodynamické metody jsou aplikovatelné obecně nejenom při rozvoji kariéry, ale i u lidí, kteří tzv. somatizují kvůli akutnímu nebo chronickému stresu.  Stejně jako záchranářství, je i podnikatelská a manažerská profese charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy, a také závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ (např. projekty, strategické cíle apod.). V dnešní složité společenské realitě je těžké jít od úspěchu k úspěchu.  Syndrom vyhoření je tedy všudypřítomným důsledkem nerovnováhy mezi profesním očekáváním a realitou, mezi ideály a skutečností. Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava. Zvlášť v poslední fázi syndromu vyhoření se vyskytují příznaky jako únava a pokles výkonu, deprese, úzkosti, pocit, že nic nestíhám, prokrastinace, poruchy paměti a soustředění, poruchy spánku, tělesné potíže (lupy, ekzém, psoriáza, vysoký krevní tlak, poruchy štítné žlázy, sexuality atp.), nespokojenost, neschopnost uvolnit se, tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák…), snížení sebedůvěry a poruchy ve  vztazích. V rámci mentoringu „SEBEPÉČE – UŽITEČNÝ NÁSTROJ NA CESTĚ ZA KARIEROU“ chci všechny zájemkyně seznámit s metodami tohoto kombinovaného (racionálně, tělesně a psychicky orientovaného) a komplementárního (práce s pocity, emocemi, energií) přístupu k sebepéči. 

Jaké jsou hlavní principy a východiska tohoto biodynamického přístupu k péči o sebe?

Základním východiskem je tzv. biorelease přístup a jeho metody. Tento přístup vychází ze skutečnosti, že v našem fyzickém těle jsou uloženy všechny dosavadní emoční zkušenosti, často ve formě chronických napětí, která negativně omezují naši živost, proudění naší energie a dobrý životní pocit. Aplikací vhodných metod se organismus energeticky přeladí a rozproudí se v něm energie. V souladu s přesvědčením humanistické psychologie pracujeme s konceptem sebeúzdravných sil v člověku. Vhodné metody sebepéče uvedou do chodu tyto sebeúzdravné síly, které mohou nastavit novou rovnováhu fyzického, psychického, emočního, ale také sociálního potenciálu v organismu.